Antonín sv. Paduánský

Antonín sv. Paduánský

Byl to řeholník, kněz, patron Padovy, Lisabonu, Paderbornu a Hildesheimu; za znovunalezení ztracených věcí; milujících; manželství; žen a dětí; chudých; cestujících; pekařů a horníků; za šťastný porod; proti neplodnosti; proti horečce; proti nemocem dobytka; proti ztroskotáni lodi; proti válečným útrapám; proti moru; pomocník v každé nouzi; františkánů

Legenda o sv. Antonínovi Paduánském

Nejslavnější legenda praví, že jednou Antonín kázal na pobřeží velkému množství lidí a nikdo ho skoro neposlouchal. Náhle vystrčily ryby své hlavy z moře a naslouchaly kazateli. Tento zážitek dle legendy vedl k tomu, že všichni obyvatelé Rimini se dali pokřtít.

Stručný životopis

Sv. Antonín Paduánský vůbec z Padovy nepocházel. Narodil se v portugalském Lisabonu dne 15. srpna 1195 a obdržel od svých šlechtických rodičů jméno Fernando Bullone. Když mu bylo patnáct let, vstoupil k augistiniáckých kanovníkům v Coimbře a přijal kněžské svěcení
Když infant Don Pedro přinesl z Maroka ostatky pěti misionářů sv. Františka do Coimbry, byl tak dojat, že vstoupil do řádu a přijal jméno Antonín. V roce 1220 po noviciátě odjel do Afriky kázat Krista, ale brzy po příjezdu upadl do těžké nemoci a byl upoután na lůžko. Musel se vrátit zpátky do Portugalska, ale loď, která ho vezla se střela s bouří a Antonín se ocitl u břehů Sicílie, kde se dozvěděl o setkání Františkánů v Assisi, kam se přes svojí zesláblost ihned vydal. Pokorně a tiše se Antonín zúčastnil shromáždění, nikdo si ho nevšiml.Nakonec se ho ujal řádový provinciál kraj Emilia-Romagna a vzal ho do osamělého horského kláštera Monte Paolo nacházející se poblíž adriatického pobřeží.Zde se proslavil na schůzi Františkánů a Dominikánů svým projevem, který byl nepřipravený. Od té doby byl slavným kazatelem všech větších kostelů na náměstích a mořských plážích. Někdy kázal i před třiceti tisíci posluchači. V letech 1222 až 1224 působil Antonín v kraji kolem Rimini a Milana, od r. 1224 do 1226 přeložil své působení do jižní Francie a r. 1227 se vrátil do Horní Itálie, kde nakonec působil v Padově, kde jeho snažení vyústilo ve velkolepý úspěch. Dokázal obrátit k víře i takové lidi, kteří popírali zásadním způsobem Boha. Nakonec byl otcem řádu (Františkem z Assisi) jmenován prvním učitelem teologie pro Menší bratry, mistrem františkánů. Ale tuto činnost nevykonával dlouho, poněvadž byl unavený svými dlouholetými misijními činnostmi a cestováním za nejtěžších podmínek. Roku 1231 se ubírá na statek blízko Padovy, aby si odpočinul a nabral sil. Nakonec pocítil takovou vyčerpanost, že se odebral ze statku k řeholnicím do Arcella u Padovy, kde asi 13. června 1231 zemřel. Rok poté byl prohlášen za svatého a jeho památka se světí v den jeho úmrtí.