Chlumek u Luže
Chlumek u Luže leží na rozhraní Polabské nížiny a Českomoravské vrchoviny nedaleko Vysokého Mýta a Chrudimi. Patří pod správu chrudimského vikariátu.
Dějiny poutního kostela jsou především spjaty s hraběnkou Marií Maxmiliánou Evou Hyzerlovou z Chodů a Košumberka, rozenou Žďárskou ze Žďáru. Pocházela z velmi činorodého katolického prostředí. Její otec, Florián Dětřich Žďárský ze Žďáru založil u Prahy poutní místo Hájek s loretánskou kaplí a s františkánským klášterem. Od svého umírajícího bratra Františka Eusebia Žďárského ze Žďáru získala hraběnka milostný obraz P. Marie Pomocné, tzv. Pasovské, který uložila v kapli hradu Košumberk. Zájem o milostný obraz se neustále zvyšoval, a tak nechala hraběnka na nedalekém vyvýšeném místě zvaném Chlumek postavit v letech 1667–1669 poutní kapli s ambitem, osmi kaplemi a severně a jižně přístupovým schodištěm. Kromě faráře v Luži se o nové poutní místo starali také jezuité z královéhradecké koleje, kteří si v letech 1678–1683 postavili jihovýchodně od kaple svoji rezidenci. Vzhledem k tomu, že si poutníci toto místo oblíbili a směřovalo jich na Chlumek čím dál tím více, tak se nakonec zbožná hraběnka rozhodla zahájit další stavební práci. Roku 1689 nechala původní kapli zbořit a začala s budováním rozlehlého poutního chrámu, jehož dokončení se bohužel nedožila. Stavba chrámu byla provedena podle návrhu italského stavitele Bernarda Minelliho z Hořic za účasti G. B. Alliprandiho a později ještě Pavla Ignáce Bayera. 7. září 1696 byl do nového kostela z jezuitské rezidence slavnostně přenesen milostný obraz P. Marie, ale práce na vnitřní výzdobě pokračovaly až do r. 1708. Slavnostního vysvěcení se dočkal až v roce 1713. Krátce poté se stal kostel P. Marie Pomocnice křesťanů jedním z nejnavštěvovanějších v Čechách. Pro církevní i kulturní dějiny je zajímavé, že jezuité v něm až do přechodného zrušení řádu r. 1773 provozovali náboženská dramatická díla.
Zatímco hrad v Košumberku se poté změnil ve zříceninu a rezidence na Chlumku utrpěla odbouráním 2. patra r. 1823 a požárem r. 1949, zůstal mariánský kostel na Luži dodnes dominantou kraje a prvořadým cílem poutníků celé královéhradecké diecéze.
