Duchovní slovo (nejen) seniorům

Už moudrý žalmista (Žl 92) ujišťuje, že i starší lidé jsou užiteční a zůstávají natolik svěží, aby mohli druhým vyprávět o Boží spravedlnosti. Na tuto zkušenost navazuje novozákonní 84 letá prorokyně Anna (Lk 2), když radostně velebí Boha a vypráví všem o Světle k osvícení pohanů a k slávě Izraele. Tím plní příkladně jeden z nejdůležitějších úkolů seniorského věku: jako věřící poukazovat na omezenost věcí tohoto světa a na stálou Boží přítomnost v životě jednotlivce i společnosti. To je nezastupitelná role seniorů v církvi i mimo ni, v tom je jejich užitečnost: svým svědectvím, modlitbou, zkušenostmi a pokud možno i činností přispívat k tolik potřebnému všelidskému rozvoji.
Sociologové zjišťují, že probíhá krize středního věku, která je ovlivněná kromě jiných také problémy spojenými se stárnutím společnosti. Čím později tato krize nastane, tím menší je pravděpodobnost, že se s ní člověk úspěšně vypořádá. Pokud se jí bojí a snaží se ji co možná nejdéle přehlížet, tím hůř na něj dolehne. Duševní zdraví nespočívá v absenci životnch krizí, ale v tom, jak rychle s nimi vypořádáme. Proto je účinná víra, o které mluví žalm, potřebná dnes víc než kdy jindy.
Spiritualita uvádí mezi potřebné průvodní znaky našich starších bratří a sester určitou hloubku duchovního života, která se má spíše s přibývajícím věkem zvětšovat, a vědomí zaměření na společenství: církev dobře ví, mnoho lidí se k Bohu přibiližuje právě na sklonu svých let, a tak jejich duch doslova mládne svátostným životem a rozjímáním Božího slova. Získaná moudrost může pomáhat nejen rodinným příslušníkům, ale celé obci věřících. Navíc volný čas, který je darem nadzemské lásky, dává vítanou možnost žít s Bohem i ve všedních chvílích a plnit poslání modlitbou za církev, aktivitou ve farnostech a duchovních společenstvích při bohoslužbách a v charitativních záležitostech, návštěvami nemocných a příjmáním případných těžkostí z lásky k Pánu.
Čas přibývajících let a ubýhajících dnů vyžaduje stále se obnovovat v pravé naději a s důvěrou se dívat do budoucnosti. Velmi v tom pomáhá generální zpověď, účast na duchovních cvičeních a obnovách, pravidelné zpytování svědomí a svátost smíření, a samozřejmě soustavná četba Písma, nebo aspoň Nového zákona. Velmi se doporučuje návštěva vzdělávacích přednášek a společenství seniorů, a četba hodnotných knih, z nichž lze čerpat z nichž lze načerpat užitečné podněty, s nimiž se můžeme podělit s druhými.
Jak prohlásil Jan Pavel II., senioři svými případnými zdravotními obtížemi a úbytkem tělesných sil se zvlášť připodobňují trpícímu a ukřižovanému Kristu. Tím mohou stále více pronikat do tohoto tajemství výkupné oběti a svědčit o něm. Papež zdůraznil, že i stáří je darem nejen pro seniory, ale i pro společnost a církev.
Pro útěchu sobě i druhým dodejme, že mladý je ten, kdo má naději, kterou mu dává víra, a tím má před sebou i budoucnost. A kdo takto s důvěrou očekává věčný život, je mladý i v sedmdesáti, osmdesáti nebo devadesáti. Neboť mládí měřené počtem let představuje kořeny stromu poznání, zatímco plody nese teprve jeho koruna prozářená tvůrčím světlem Ducha Svatého.

P. Miloslav Fiala, OPraem.